Na obě strany IV.

Takže toto je poslední čtvrtá povídka, před kterou se musím určitě omluvit teď už Wedgovi, Pětce a dalším, přičemž vámi děkuji za pomoc při jistých problémech... Povídku zejména věnuji Pětce, která po mě u trojky opravovala chyby a vymyslela klíčovou postavu: Dekase Kanu, twi'leka, který se stal vpodstatě klíčovou postavou této trilogie Na obě strany.
_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_


Nevěřícně jsem zíral na twi'leka přede mnou. „Kdo že jste?" Zeptal jsem se ho.
„Já jsem Dekas Kanu a vy by jste měl být pan Wenshand, o kterém dřív mluvil Padraig."
„Ehm... Ano, to opravdu jsem. Pověz, proč jsi mě tu..."
Napadlo mě slovo přepadl, ale nebyl jsem si jistý, jestli by to bylo za situace, kdy na mě soupeř míří blasterem, rozumné.
Kanu, jako by mi četl myšlenky, sklonil blaster k zemi. „Já vám muset vzít blaster, vy mě jinak zastřelit."
Usmál jsem se. Moje první myšlenka opravdu byla zastřelit útočníka.
Pak mě napadlo něco jiného. „Jak si mohu být jist, že jsi byl Padraigův společník?"
Twil'lek poklepal ukazováčkem na levé ruce na blaster. „Jak vidíte, získal jsem váš blaster. Kdybych vás chtěl zabít, jako že nechci, tak bych to už dávno udělal."
Kanu si přehodil svůj hlavový ocas - Lekku - přes rameno.
„Nevím, zda-li vám slouží paměť, pane Wenshande, ale pokud si opravdu myslíte, že vás chci zabít, pak mi vysvětlete, proč jsem to neudělal už jindy v předchozích dnech. Například v baru U Ryna; ano, váš rozhovor s tím barmanem o složení nápoje Cureado Jail byl vskutku zajímavý.Nebo někde na ulici, když jste zjevně zkoušel setřást případné pozorovatele.
Škoda, velmi lituji toho, že vás sledoval můj člověk. My jsme se potkali ještě ten samý den v hotelu, pamatujete?"
Zapátral jsem v paměti. A opravdu.
Tehdy jsem vcházel do haly. Mezi štampgasty byl v hale i pískově zbarvený twilek v potrhaných šatech, který si četl něco z datapadu. Najednou odvrátil zrak ke mě. Prohlížel si mě, já jeho; tehdy jsem si myslel, že se jednalo o nějakého mladého uprhlíka, který se hodlal skrýt před válkou; v tu chvíli se twilek zase podíval na datapad, po pár vteřinách zase na mě.
„Ano, měl jste v ruce datapad"
„Máte pravdu, pane Wenshande," přisvědčil Twi'lek „Dříve jsem vás viděl během několika sezení s Padraigem, tehdy to ovšem bylo jen zběžně... A sám musíte uznat, že v naší branži se kolem vás točí tolik lidí, že si jejich jména a tváře pamatujete jen u těch nejbližších a nejdůležitějších."


Přisvědčil jsem. Buď mnou cloumala moje naivní důvěřivost, nebo twi'lekova slova způsobily, že jsem mu začínal věřit.
„Snad vás neurazilo, že jsem měl na datapadu váš portrét. Nechtěl jsem, abych začal mluvit s někým cizím," řekl Kanu.
„Dobrá, ehm....." přesně jak řekl Twi'lek, byl poměrně problém zapamatovat si jména kolegů.
Twi'lekovi jako by se zaleskla písčitá kůže a pomohl mi. „Kanu, Dekas Kanu."
„Díky. Dobrá Kanu, věřím vám. Co mi chcete?"
Kanu pohodil svým hlavovým ocasem. „Přišel jsem vás varovat, pane Wenshande. Ale koukám, že pozdě."
Pak mi vše došlo; Kanuova znalost všeho dění v posledních dnech; věděl kde mám ukrytý blaster a potom mě lehce odzbrojil; můj rozhovor s Rynem, který mi vysvětloval složení jednoho modrého nápoje, který jsem měl tak rád.
„Vy... Vy jste přišel kvůli té budově, na kterou jsme provedli útok?"
Kanu přisvědčil. „Ano, ta budova se totiž za půl hodiny stane centrem dění."
Twi'lek mi začal podávat můj milovaný blaster model 44 od Merr-Sonnu, první, který se údajně dostal do výroby.
„Pojďte. Zbytek vám řeknu v mém spídru."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Než jsem se já a můj nový přítel, Dekas Kanu, dostali ke spídru, uplynulo několik minut. Objemný spídr se nacházel na jednom z veřejných parkovišť. Spídr samotný byl... zbytečně široký, neměl nějaký blíže určitelný tvar, a svou stříbrnou barvou připomínal spíše stříbrnou hroudu, jako by jí právě horníci ze Socorru vykutali.
Snažil jsem se nedat na sobě nic znát.
Ale to snažení spadlo jako domeček sabaccových karet, když jsem usedl do sedačky spolujezdce, která byla pokrytá hnědou kůží. Zanedlouho po mém nasednutí mě zalila vlna protichůdných vůní, ze kterých vznikala jedna omračující.
Ihned se mi zkřivil můj falešný úsměv, čehož si nejspíš všiml Kanu.
„To je potah z nerfí kůže. Jeho údržba je velmi těžká a poslední dny jsem neměl moc čas něco čistit."
Přikývl jsem. Sám jsem nebyl na uklízení či čištění, a nedávná "návštěva" jistých lidí na dojmu čistoty moc nepřidala.


Dekas Kanu nasedl na místo řidiče a opatrně vzlétl se spídrem, který se začal hnát na severní stranu Coruscantu.
„Takže," začal Twilek, „jak jsem řekl, přišel jsem vás varovat před nebezpečím. Ta mise - víte vůbec, pro koho pracujete?" začal vyzvídat Kanu.
„Prý si říká vůdce. Nevím, o koho jde."
„Tak já vám to tedy řeknu, pane Wenshande. Vůdce je Dark Wentii z Bakury. Říká vám to něco?"
Zavzpomínal jsem na hodiny Zeměpisu na Socorru.
„Bakura je blízko neznámých končin... Ve vnějším okraji. Neřekl bych, že je významná. A Wentii? To mi neříká nic."
Kanuovi zaškubala lekku. „Aha, koukám, že ty končiny nejsou vaše gusto. Tak tedy: Bakura opravdu není nijak význačná. Její obchody jsou legální a vše je podle norem. Její prezident je Dark Wentii. Je to Phindian, který si potrpí na dohody, ze, kterých může těžit."
Twi'lek se zahleděl před sebe a na chvíli přestal dávat pozor na řízení.
„Sám jsem s ním před pár lety uzavřel dohodu... A přišel jsem o všechno. Ale to teď není důležité, pane Wenshande. Tak tedy: Wentii začal těžit ze svých dohod a tajně kolem sebe rozprostřel armádu. Většinou to jsou žoldáci, ale jde také o droidy a lidi, kteří se k němu přidali dobrovolně. Armáda to je hlavně vzdušná; Na třista křižníků, pětset dreadnaughtů, na tisíce stíhacích eskader složených hlavně ze Z-95 headhunterů... Stačí jen udeřit. Wentii to má ovšem vymyšlené jinak.
Teď za války ví, že mu je moc na jedné straně k ničemu, tak rozhodil sítě: přidala se k němu planeta Firrerre. Ta leží nedaleko od Bakury a tak prostor mezi těmito dvěma planetami Wentii spojil a neoficiálně - a hlavně tajně - ho prohlásil za své Impérium.
Dále si díky planetě Firrerre pomohl i jinak: zatímco Bakura je oficiálně republiková, tak Firrerre patří separatistům. Tím má stálé spojení s oběmi stranami a na obou stranách tahá za nitky.
Jeho uznávanost je aktuálně na nejvyšší možné míře; aspoň co se týče Republiky. Rozhodl se přejít k činům a zjistil, že kancléř Palpatine se chystá na prohlídku republikových stanic na Coruscantu. Ihned začal s plánováním a rozhodl se činy rozdělit mezi různé, nic proti vám pane Wenshande, teroristické skupiny. Zatímco vy jste se zbavovali kódů - a vlastně i vojáků, tak druhá skupina si měla počkat na kancléře a zabít ho. Ta druhá skupina je složená z takzvaných "stínů", sami si tak říkají."
Zahlodala ve mě pochybnost. „Ehm... Jak to všechno víte?"
Twi'lek se zachmuřil ještě víc. „Vše mi řekl Padraig, který si zjišťoval vše o Wentiim. Náhodou narazil na tohle... A Wentii to zjistil a nechal Padraiga..." Kanu nechal poslední slovo viset ve vzduchu.
„Zabít," dořekl jsem.


„Ano," přisvědčil sklesle Kanu a vyhnul se spídru, který letěl proti nim.
V tom mě něco napadlo. „Takže... Vy mě sledujete od prvního dne?"
Kanu přisvědčil.
„Takže víte, kdo na mě zaútočil ten první den v hotelu? Mě to celou dobu vrtá v hlavě."
„Ano, vím to. Totiž jeden z Wentiiho lidí ti měl předat úkol..."
„Vance," přerušil jsem výklad.
„No, ano. Asi Vance. Tak tedy.." Twi'lek se nadechl čerstvého vzduchu a pravý lekku mu sklouzl z ramena. „Ten Vance si vzal špatnou datakartu, tu, která byla určena právě Stínům. Wentii a jeho lidé to zjistili pozdě a neměli čas datakarty vyměnit... Zkrátka a dobře, zaplatil těm opilcům dole v baru, aby vás zmlátili. Vzali si tu špatnou datakartu a nastčili pravou."
Měl jsem nepříjemný pocit, že se Kanu stále nedostal k jádru věci.
„A co z toho bude Wentii mít?"
Twi'lek sebou tentokrát rozhodně škubl.
„On z toho, stejně jako každý, bude mít slávu, moc, peníze a vůbec další věci, které zaručují jeho vládu nad galaxií," zabručel.
„A proč by nás měla zajímat vnitřní politika Republiky?" zeptal jsem se ho.
„Protože jestli se nejvyšším kancléřem stane ten Phindian Wentii, nastanou pro nás, pašeráky a gangstery, zlé časy. On k republikové armádě přivede svoje jednotky, díky čemu se republika stane silnější; začne tahat čím dál víc za nitky v Separatistické federaci, čímž si může získat moc i tam; zanedlouho tím válka skončí a sjednotí se v něco, čemu bude šéfovat Wentii; ať už to bude Impérium, federace, Republika či jakýkoliv jiný útvar, on bude mít všechno pod palcem."
„A co to bude znamenat pro nás?" zeptal jsem se Twi'leka.
Jeho lekku se nakrátko zatřásly a na obličeji se mihla grimasa, kterou jsem nikdy u žádného twi'leka neviděl. Strach? Úzkost? Naštvanost? To jsem nevěděl, ale hořkost v twi'lekově hlase mi napověděla, že to bude druhá možnost.
„On nemá rád pašeráky. Rád s nimi uzavírá dohody, ale jen když mu to je ku prospěchu. Až se mu nebudeme hodit tak nás začne pronásledovat, bude nás hubit a zavírat; nakonec se nás postupně zbaví"
Nasucho jsem polkl. Představa tvrdnout někde v kriminále nebo ležet zakopaný pod zemí se mi vůbec nelíbila.
Jestli vůbec pod zemí.
„S Palpatinem to není taky na výbornou, ale pořád lepší než být pronásledován Wentiim," pokračoval Kanu.
„A co když odmítnu pomoct se záchranou Palpatina?" zeptal jsem se. Twi'lek vydal něco, co znělo jako hrdelní smích a řekl: „Už pozdě. Jsme tady!"
Načež jsem zahlédl stejnou scenérii, jaká na mě čekala už ráno. Stejná budova, stejná plocha, jen tu bylo o dost více dělových člunů než předtím.
Kanu si to se svým stříbrným spídrem namířil přímo dostředu plochy. Jemně položil spídr na zem a vypnul motory.
Kolem spídru se mezitím nashromáždilo velmo mnoho klonů v bíločervených brněních.
Z hloučku asi čtyřiceti mužů -klonů- vystoupila postava klona.
„Já jsem CC-4477, říkají mi Thire a jsem velitel jednotky Shock. Proč jste se neidentifikovali a přletěli sem na vojenský prostor?"
Kanu promluvil. „Veliteli, já jsem Syr Javs a toto je můj společník Ian Clark. Naneštěstí je němý." Kanu na mě spiklenecky mrkl a začal podávat datakarty s průkazy veliteli.
„Ale teď není čas na řeči, veliteli Thire, hraje se o čas. Nevím, zda-li jste už prohledali budovu, ale je v ní ukryto několik cizinců. Říkají si Přízraci. Jsou velmi, ale velmi nepříjemní a obávaní protivníci."
„Vaše doporučení vezmu v úvahu," řekl klon, načež začal postupně vyvolávat jména svých druhů a vyzval je, aby prohledali budovu. Pak se začal opět věnovat nám.


„Tak tedy; vyslal jsem oddíl devíti mužů, to snad bude snažit, ne? A k vaším průkazům...." začal velitel, načež se obrátil k Twi'lekovi.
„Vy, Dekasi Kanu, jste zřejmě používal tyto datakarty už dlouho. Nemám pravdu? Abych byl upřímný, je na vás vystaven zatykač, ale to jistě víte sám. A co se týče vás," promluvil klon znenadání na mě. „Pod tou datakartou se skrývalo více lidí. Hádám, že nejste němý."
„Hádáte dobře," přisvědčil jsem.
„Veliteli," začal Kanu mluvit velitelským tónem. „Vy, veliteli Thire, mě poslouchejte. V té budov jsou přízraci. Víte co je na nich zajímavé? Ne? Jejich kůže pohlcuje veškeré světlo. Zajímavé, opravdu. Vaši vojáci je nemusí vidět. Ať použijí nějaký senzor," přikázal Kanu Thirovi, jako by se nechumelilo.
„Ehm, ano, provedu pane... Sakra co to říkám?! Vy mi nebudete rozkazovat, Kanu! Sedněte si a doufejte, že nekecáte, nebo..."
„Nebo co?" přerušil Kanu velitele. „Já vás tady varuji před nebezpečím a vy tady na mě řvete? Zajímavá logika."
CC-4477 se zjevně nepokoušel o odpor. „É, ano. Ihned pošlu zprávu klonům. A pošlu posily."
Klon zasalutoval, otočil se a začal vyvolávat další rozkazy.
Překvapeně jsem se podíval na Twi'leka. „Co to bylo?"
„Ten klon pouze plnil to, k čemu byl vycvičen," řekl Kanu a pokračoval. „Pojďte, pane Wenshande, musíme pryč."


Nasedl jsem do sedadla z nerfí kůže, Kanu opatrně vzlétl se spídrem a začali jsme odlétat.
Za námi byl slyšet jen křik a já zaslechl, jak někdo křičí: „i dva měli pravdu. V budově jsou tři atentátníci! Zrušte akci!"
„Teď musíme pryč z Coruscantu, pane Wenshande," zamručel Kanu.
„Vy možná, ale já nemůžu," namítl jsem. „Já nemám kam jít."
„To říkáte vy, pane Wenshande," odpověděl Kanu. „Avšak naše organizace je po Padraigově smrti... Bez velitele. Nikomu z členů skupiny se nechce do toho jít a nechce se nám do organizace pouštět někoho cizího. Když o tom uvažuji, vy nejste úplně cizí. Neměl by jste zájem nás vést?" zeptal se Kanu.
Hlavou mi prolétlo tisíce myšlenek a nápadů, co říct. Nakonec jsem vyrukoval větou: „A proč ne?"
„Tak tedy, pane Wenshande," řekl Kanu a začal mi podávat ruku, kterou jsem stiskl. „Vítejte v organizaci."
„Kanu, ještě něco bych chtěl," oznámil jsem mu. „A to, aby jste mi neříkal 'Pane Wenshande'. Já jsem Bert," řekl jsem a stiskl mu ruku silněji.
Twi'lek se usmál. „Já jsem Dekas, Berte. Berte? Teď poletíme na Agamar za zbytkem skupiny. Ice ghost na nás čeká v doku 34."
Pokýval jsem hlavou.


Svítalo na lepší zítřky.