Změna strany část 13.

Ferrnis pomalu sestupoval atmosférou Cassinského měsíce Thalos a mířil na jednadvacet kilometrů širokou pláň uprostřed lesů. Ragna už znovu stála na můstku a pozorovala krajinu pod sebou. XDé stál tiše vedle ní a svými fotoreceptory sledoval něco v dáli. Mexil řídil sestup. Drag a Paster právě dokovali své drednaughty v hangárech po stranách lodi. Médis mezi tím připravoval pozemní jednotky k zajištění oblasti a rekonstrukce opuštěného města, které se mělo na rok stát jejich domovem. Ragna se otočila od průzoru k posádce ,,Kapitáne přebírám velení.“. ,,Rozkaz, admirále.“ ,,Poručíku Berale spusťte přistávací sekvenci a vysuňte podvozek.“ Z útrob lodi bylo slyšet jak se ramena gigantických nohou podvozku vysouvají. ,,Kapitáne Mexile snižte naši rychlost na třicet pět procent, zapněte protitah na plný výkon a vysuňte brzdící klapky.“ Ragna se posadila do velitelského křesla ,,Komunikační důstojníku zapněte interkom pro celou posádku.“ ,,Interkom zapnut admirále.“ ,,Posádko zde admirál Rog připravte se na přistání.“ Ragna zmáčkla tlačítko na křesle a vypnula interkom. Do přistání zbývaly jen minuty a motory se už takřka zastavily. Takže gargantuovskou loď, která vysela nad středem louky držely jen repulzory. Ty pomalu snižovaly svůj výkon a nechávaly loď dosednout na jejích pět nohou. Ty se lehce zhouply a zůstaly pevně zaryté do půdy pod nimi. Mexil přistoupil k Ragně ,,Admirále úspěšně jsme přistáli. Jaké jsou další rozkazy?“ ,,Spojte mě s generálem Médisem“ ,, Generál je na příjmu madam“ ,,Generále vyšlete pátrací oddíly ať prověří celou oblast.“ ,,Jak si přejete Admirále Rog. Očekáváte nějaké nepříjemnosti?“ ,,Je to možné generále. Naši hostitelé mají zřejmě ve zvyku říkat jen to co musí. Řekněte vojákům, aby měli oči na stopkách.“ ,,Rozkaz admirále. Mám vyslat i těžší techniku?“ ,,Ano, vyšlete několik kráčejících kolosů typu AT-ST a lehké repulzorové tanky Krolli-5 ať prohledají okolí a zaujmou hlídkové pozice.“ ,,Jak si přejete admirále.“ Médis ukončil spojení a podíval se po svých vojácích. Jedni kontrolovali své zbraně. Důstojníci předávali rozkazy Svým podřízeným. Řidiči kolosů a tanků startovaly své stroje. K Médisovi přistoupil vrchní seržant Kroz, který držel svou helmu v podpaží. ,,Generale.“ Médis se ke Krozovi otočil. ,,Ano, vrchní seržante?“ ,,Váš osobní kolos je připraven pane.“ ,,Děkuji, vrchní seržante. Pojďte se mnou.“ Kroz se postavil do pozoru. Nasadil si přilbu a vyrazil za Médisem. Médis si nechal postavit kolos podle vlastních návrhů. Byl silně opancéřován a byl osazen i generátorem štítu. Měl dva těžké laserové kanóny, šest rychlopalných laserových děl a několik sad raket. Kolos stál na čtyřech nohách a bylo v něm dostatek místa pro četu vojáků, řidiče, obsluhu zbraní a samozřejmě také pro velitele. Médis vyšel společně s Krozem po rampě, která vedla do transportní a taktické místnosti, kde již byl Krozův tým. Všichni se postavili do pozoru, když je uviděli. Médis ji pokynul na pozdrav ,,Pohov vojáci.“. Jeden z klonů přišel k Médisovi blíž ,,Generále. Admirál Rog vám volá přes holoprojektor v řídící kabině.“ ,, Děkuji Lovče.“ řekl Médis a prošel do kokpitu kolosu, kde se již rýsovala holografická postava Ragny a vypadala ustaraně. ,,Médisi právě nám volal admirál Trak. Volal jménem císaře, aby nám řekl skutečný důvod toho proč je tento měsíc takřka opuštěný a proč nám ho poskytli jako základnu. Vypadá to tak, že tento měsíc obývají zvláštní zvířata, jejichž sochy jsme viděly v hlavním městě. Prý to byli takový domácí mazlíčci původních Cassínů. Jmenují se Azlové. Varoval nás, že jsou velice silní a inteligentní. Víc nám o nich neřekl. A Médisi prý nám o nich neřekli, protože to má být součástí našich zkoušek a také nám řekli, že by nebylo vhodné používat letecké jednotky. Mám z toho špatný pocit. Radši si vezmi co nejvíc těžkých zbraní a vojáci ať poberou tolik termálních detonátorů co unesou. Médisi dávej na sebe pozor nechci přijít i o tebe.“ ,,Neboj se Ragno nic se my nestane. Pokusím se Cassíny nezklamat, i když nevím co od této zkoušky očekávají.“ ,,A proto se mi to vůbec nelíbí. Cassínové opravdu říkají jen to, co je nezbytné. Médisi radši bys tentokrát neměl jít přímo do bitvy. Opravdu z toho nemám dobrý pocit. Je to podobný pocit jako ty mé předtuchy.“ ,,Dobře, budu se držet v zadu, ale musím jít se svými vojáky, jaký by měli pak důvod mi věřit. Ve flotile to tak není, protože tam není možné bojovat s určitou individualitou. V kosmu se musí plnit rozkazy nadřízených do písmene jinak dojde ke katastrofě.“ Médis se na Ragnu povzbudivě pousmál. ,,Tak dobrá přesvědčil jsi mě, ale i tak se pokus boji pro tentokrát vyhnout.“ Ragna se na něj lehce pousmála, ale nevypadala, že by jí to příliš přesvědčilo. ,,Pokusím se. Brzy se uvidíme.“ Ragna mu na odpověď pokynula hlavou a ukončila komunikaci. Médis zůstal ještě chvíli sedět a přemýšlel o všem co mu Ragna řekla. Část jeho myšlenek se zabývala taktickými informacemi a druhá část přemýšlela o vztahu mezi ním a Ragnou. Nejlepšími přáteli byli odjakživa, potom z nich kola osudu udělali rodinu, ale Médis k ní vždy cítil ještě něco víc než jen přátelství nebo sounáležitost rodiny. Byla to láska, která ho trýznila tak dlouho. Bál se že by svým pokusem o posunutí jejich vztahu mohl jejich přátelství oslabit, nebo ji úplně zratit. Médis chvíli přemýšlel nahlas ,,Budu si s ní o tom muset promluvit, až bude zajištěné okolí. Možná po té večeři. A dost teď je přední zajištění okolí.“. Médis se zvedl z křesla a vstoupil do přepravní místnosti. Vojáci se posadili k obsluze rychlopalných laserů. Kroz stál u taktického stolu a studoval okolí, když si všiml Médise postavil se do pozoru. ,,Vrchní seržante běžte společně s jedním ze svých vojáků do kokpitu a zatím sejděte s kolosem po rampě na mýtinu.“ ,,Rozkaz generále.“ Kroz kývnul hlavou na jednoho z vojáků, aby šel s ním. Médis přešel k taktickému stolu a zadal do něj nové příkazy velitelům. Kolos se dal do pohybu a vyrazil po rampě dolů. Médis se vrátil zpět do kokpitu a usedl do velitelského křesla uprostřed. Kolos pomalu sešel z rampy přešel asi stopadesát metrů směrem k lesu, který obklopoval mýtinu. Všude okolo se stavěli na své pozice tanky, kolosy s četami těžce vyzbrojených stormtrooperů. Scouttroopeři vyrazili na svých motorkách klesu a ladně se proplétali mezi prvními řadami stromů. Médis se podíval na obrazovku, která mu právě oznamovala, že všechny jednotky jsou na svých místech. Vstal a přistoupil k periskopu a zmáčkl aktivační klávesu. Médis periskop uchopil a začal prohlížet okraj lesa. V jednu chvíli měl pocit že zahlédl nějaký pohyb ve velkém křoví. Médis se na to místo zaměřil a přepnul periskop na tepelné snímání. To však neukázalo nic. Celá oblast okolo křoví byla až nepřirozeně chladná a nebyli zde žádné výrazné tepelné stopy. Médis zasunul periskop zpět, když začal zvonit interkom. Médis se posadil do velitelského křesla a potvrdil příjem. Z reproduktorů se začal ozývat hlas jednoho ze scout trooperů, kteří prověřovali okolí. ,,Můžete mluvit desátníku.“ ,,Generále, myslím, že se k přistávací ploše blíží nějací tvorové. Zatím jsem je nezahlédl a ani nezaregistroval jako formu života, ale mám neodbytný pocit, že nás sledují a chystají se zaútočit.“ ,,Dobře, oznamte všem hlídkám ať se okamžitě vrátí do bezpečné zóny. Konec.“ Médis ukončil spojení a zadíval se do dálky přes pancéřovou transpariocel. Scouttroopeři se rychle přibližovali zpět na svých speedrových motorkách a za nimi běžely podivné stíny. Médis přepnul interkom na velitelskou frekvenci. ,,Tady generál Médis. Všechny jednotky se okamžitě připraví k obraně. Palte dle uvážení.“ Médis znovu zmáčkl spínač a vypnul interkom. Speedrové motorky už byly skoro v bezpečné zóně, když se za nimi vyřítili azlové. Byli to podivní ještěři různých velikostí ti nejmenší měli dva metry a ti největší okolo třinácti. Vypadali jako draci bez křídel. Měli černou kůži a jen na pár místech ji rušili klikaté zelené čáry;. Ocas měli na konci rozdvojený. Na hlavě měli tři rohy a tlamu plnou dýkovitých zubů. Největší z nich mocně zařval a vyrazil za scouttroopery. Ostatní azlové ho rychle následovali. Ti nejmenší utíkali závratnou rychlostí a nebyl pro ně problém dostat se do blízkosti speedrových motorek. Malí ještěři se neustále snažili při odrazu chňapnout po vojácích, kteří se jim jen stěží vyhýbali. Kontrolky v Médisově kolosu zapípaly a oznámily, že cíle jsou v dostřelu. Médis se podíval na údaje v taktické obrazovce ,,Palte na ty, co jsou nejblíže speedrům, ale pozor ať nezasáhnete naše vojáky.“. Kroz kývl hlavou, že rozumí a pomocí komlinku v helmě předal rozkaz ostatním. Z dvojice těžkých kanónů vylétly krvavě rudé energetické výboje. Jen těsně minuly jednoho ze scouttrooperů a plnou silou zasáhly jednoho z menších ještěrů. Toho to odhodilo několik desítek metrů zpět. Ještěr se chvíli nehýbal, když z ničeho nic se postavil na nohy a znovu vyrazil za speedry. Ale co na tom všem bylo nejzvláštnější, krom toho že zásah přežil bylo to, že běžel daleko větší rychlostí než předtím. Doběhl jeden ze speedrů a máchnutím ocasu srazil vojáka k zemi. Ten po něm několikrát vystřelil z blasterové pistole. To ale na zvíře vůbec neúčinkovalo. Azl chytil vojáka za trup do tlamy a rychle s ním utekl zpět do lesa. Všude okolo se dělo to samé. Speedrové motorky bez řidičů jely ještě chvíli dál, než se zastavily nebo zabořily;. Několika scouttrooperům se povedlo dojet na shromaždiště. Azlové za nimi bez přestávky běželi a laserové palby nebo třaskavých střel si vůbec nevšímali. Médis to sledoval skrz průzor a čekal dokud se poslední z vojáků nedostane zpět ,,Všichni se stáhněte zpět k lodi. Vojáci a menší stroje se okamžitě vrátí na palubu Fernisu.“ pak přepnul komunikaci na frekvenci na můstku Ferrnisu ,,Admirále Rog doporučuji vám zvednout výsadkové rampy. Nevím jak dlouho se nám podaří Azly zadržet. A neposílejte žádné posily ani vzdušné . Naše zbraně na ně neúčinkují.“ Médis nečekal na odpověď a spojení přerušil. Největší azlové se vrhli na kráčející kolosy AT-AT a shodili je na zem. Ti menší udělali to samé repulzorovým tankům a průzkumným kolosům AT-ST. Jeden z menších se přiblížil k Médisovu osobnímu kolosu a skočil po něm, ale odrazil ho štít. Azla to rozzuřilo. Zavrčel a přiběhli dva další. Pak se všichni tři vrhli na kolos a snažili se štít prokousnout, nebo poškrábat. Kroz se otočil k Médisovi ,,Generále štít je na padesáti sedmi procentech a klesá. Jaké jsou rozkazy pane?“ ,,Všechny zbylé jednotky se co nejvíce semknou a ať pálí dál třeba je to přestane bavit a nechají nás utéct, protože jinak jsme mrtví.“ ,,Rozkaz.“ Kroz se otočil ke konzolám a předal rozkaz ostatním jednotkám. Všechny zbylé stroje pálily ze svých zbraní ale bez úspěchu. Další dva azlové se přidali k těm, co už útočili na Médisův kolos. ,,Štíty jsou na patnácti procentech generále.“ ,,Vojáku převezmu řízení. Běžte do takticko-výsadkové místnosti a řekněte ostatním, ať se připraví na okamžitý výsadek.“ Voják se otočil k Médisovi, a když viděl, že to Médis myslí smrtelně vážně pokynul mu hlavou, že rozumí a pak vyrazil ze dveří. Médis si sedl do uvolněného křesla a chytil ovládání. ,,Krozi převezměte ovládání zbraní a spusťte přehradní palbu před azly ať mají vojáci šanci utéct.“ ,,Ano, pane.“ Kroz spustil palbu a Médis začal sunout kolos kupředu proti azlům. Ty to však nezastrašilo a pokračovali v útoku. ,,Generále přišli jsme o štít.“ Médis zapnul interkom ,,Vojáci zůstaňte uvnitř kolosů. Nepovedlo se nám je zastrašit a získat tak pro vás čas k útěku. Musíme doufat že nás pancíř ochrání.“ Vypnul interkom a zahleděl se na jednoho z azlů. Zelené oči toho tvora žhnuli zuřivostí a dravostí. Přikrčil se a skočil na opancéřovanou hlavu kolosu a hleděl zkrz transpariocelové okno. Zničeho nic otočil hlavu směrem k nebi. Pak seskočil z kolosu a společně s ostatními utekli zpět do lesa. A místo nich začali zpoza stromů vycházet chycení vojáci. ,,Kroz se otočil k Médisovi ,,Promiňte mi generále že se tak ptám, ale co tohle mělo znamenat.“ ,,To by mě také zajimalo starší seržante. Povolejte lékařské týmy a speedry pro ty u lesa.“