Starý muž

Starý muž hledí do kraje.

Je tomu již mnoho let, co zde byl naposledy, snad půl století, možná víc.

Celé okolí, kam až oko dohlédlo, bylo tehdy pokryté hustým jehličnatým lesem plným divoké zvěře. On sám žil se svou ženou v malém srubu v samém srdci tohoto přírodního ráje. Měli vše co potřebovali k životu a to i bez výdobytků moderního světa; k důstojnému přežití stačily silné paže a smysl pro lov.

To však nestačilo zbytku světa, chtěl víc než důstojné přežití. Jednoho dne se objevily cizí vzdušné koráby a spolu s nimi smrt a zmar. Netrvalo dlouho a celý les podlehl zkáze, když byl jeden každý strom vyrván ze země a odvezen na zpracování.

Spolu se zeleným porostem se vytratila zvěř a tím pádem i obživa.

Vetřelci se však ukázali jako lidé, kteří myslí na všechno. Ihned jak se dozvěděli o přítomnosti bytostí spadajících do kategorie „inteligentní“, vyslali do srubu naškrobeného diplomata, který mladému páru sdělil, že za částku dvě stě kreditů jejich stavení skupuje s tím, že jim již zařídil bydlení kdesi v jiné části planety. Pro případ, že by se manželům podmínky nezdály, přivedl si s sebou pár ozbrojených nohsledů, kteří nabídku zatraktivněli natolik, že se nedala odmítnout.

A tak se stalo, že již šestý měsíc po zahájení těžby nic nebránilo investorům vložit nepředstavitelné jmění do projektu moderního a ekologického města pro pět milionů obyvatel v příjemném horském prostředí.

Když mu před rokem po těžké nemoci zemřela manželka, rozhodl se, že opustí obrovský slum do kterého byl kdysi deportován a před tím, než navždy opustí tento svět, navštíví kraj, kde strávil první tři desetiletí svého života.

Byl zcela bez peněz a tak putoval pěšky. Cesta by byla nesmírně namáhavá i pro zdravého dospělého člověka, ale jeho poháněla nesmírná síla vůle a odhodlání a tak nakonec stanul na nejvyšším bodě kraje, který tak dobře znal.

Když se rozhlédl kolem sebe, srdce se mu sevřelo žalem.

Developeři po pár letech, kdy stavba města pokračovala, již neshledávali projekt atraktivním a tak ho poslali k ledu.

Zbyla po nich jen spoušť, reznoucí kovové konstrukce tyčící se k nebesům a hory nevyužitého permabetonu.

Jak tak stál uprostřed neznámého, zcela cizího prostředí, pomalu si uvědomoval pravdu. Ne, tohle není to místo, které miloval. To místo je pryč.

Stejně tak jako jeho život.

Starý muž hledí do kraje. Hledí mlčky a oči má vlhké.